Jak jsem se dostala k šití

První e-shop sice vznikl v roce 2017, ale tvoření mě provází už od mala.

Moje babička byla dámská krejčová. Pracovala v krejčovském salónu Tvorba, který byl v Hradci Králové. Roky, kdy jsem byla dítě, si už užívala důchodu. Přesto ale šila doma dost často. Zbytky látek schraňovala v gauči a já jsem u ní často vyráběla.

Pamatuju si, jak vždycky odklidila všechno ze stolu, vybrala mi látky, s kterými se hezky pracuje a já si vymýšlela zvířátka a různé drobnosti, které jsem realizovala. Všechno jsem šila ručně, protože ke stroji jsem nesměla. 

Střední škola.. aneb ,,něco dělat musím“

Když jsem se rozhodovala, kam půjdu na střední školu, hlavní podmínka pro mě byla, abych nemusela cestovat nebo bydlet v jiném městě. Vybrala jsem si nakonec stavební průmyslovku. Těžko zpětně hodnotit, jestli to byla dobrá volba. Jako stavbyvedoucí bych se svojí mírnou povahou asi neuspěla, práce v kanceláři mě nebavila a pokračovat na vysokou školu? Popravdě – roky strávené ve škole považuju za nejvíc promrhané roky mého života. Jediné, co mě snad bavilo, bylo ruční rýsování a kreslení. Jakmile se práce přesunula k počítači, bylo to utrpení. Takže dalších pět let studia už bych nezvládla.

Přála jsem si být brzo mámou, zařídit si vlastní domov a pečovat o domácnost. To, že bych někdy měla vlastní dílnu a šití se stalo mojí prací, jsem v té době považovala spíš za nesplnitelný dětský sen. Vlastně jsem ani nevěděla, jestli mě jako malou bavilo nejvíc šít, malovat nebo vyrábět z hlíny. Chtěla jsem být malířkou i keramičkou. Postupně i kadeřnicí a profesionální tenistkou. Nakonec jsem stavařkou. Hlavně, že už nemusím do školy.

Brzy po škole se mi narodil syn. Byla jsem máma na plný úvazek. Po pár letech mi ale tvoření chybělo, tak jsem si občas upletla košík nebo květináč z pedigu. A jednou jsem vyndala ze skříně šicí stroj.

Že bych se s ním konečně pořádně naučila?

Nejradši se učím praxí – pokus, omyl. Když jsem si s něčím lámala hlavu, hledala jsem si návody na internetu. No, zpětně mi přijde neuvěřitelné, že jsem se trápila i s obyčejným polštářkem. Něco mě ale táhlo to zkoušet dál a dál. Každé zlepšení mě obrovsky bavilo, tak jsem si vymýšlela čím dál složitější projekty.

Postupně se objevovali zájemci o výrobky mezi známými, pak to byli známí známých, až jsem si řekla, že šití bude po mateřské moje práce. První e-shop byl dělaný opravdu amatérsky, ale fungoval. Fungoval do doby než bylo potřeba posunout sebe (i své tvoření) zase o kus dál.

Zajímá vás, jak vznikla moje první kolekce? Přečtěte si článek Kolekce Život v objetí