Iveta Naeli

strom příroda citlivost

Vysoká citlivost.. aneb najděte si své desatero

—

autor:

Iveta Malá
a ,

Judith Orloff píše ve své knize: ,,Představte si, že byste se něčeho dotýkali a vaše ruka by měla padesát prstů místo obvyklých pěti. Vysoce citliví lidé mají extrémně raktivní nervovou soustavu.“

Pro lidi s vysokou citlivostí je obzvlášť těžké hledat sám sebe. A často, i když víme, co nám přináší radost, pochybujeme o sobě, bojíme se projevit. Zkrátka někdy můžeme mít pocit, že do rychlého světa nepatříme. Že je s námi něco špatně a hledáme na sobě chyby.

NEČEKÁM, ŽE ŠTĚSTÍ PŘIJDE, AŽ NĚCO BUDU MÍT/ UMĚT. ŠTĚSTÍ TVOŘÍM POCITEM V PŘÍTOMNOSTI

Vykašleme se na to, zalíbit se okolí. Vykašleme se na hledání odpovědí venku. Pravda neexistuje. Každý si tu svoji nosíme uvnitř sebe.

VYSOKOU CITLIVOST BERU JAKO BERLIČKU K POZNÁVÁNÍ SVÉHO VNITŘNÍHO SVĚTA. KOLIK LIDÍ NA SVĚTĚ, TOLIK PRAVD A SVĚTŮ. TOHLE PLATÍ I U VYSOCE CITLIVÝCH LIDÍ. NEJSOU DVA STEJNÍ. NEEXISTUJE JEDEN MODEL, KDO JE VYSOCE CITLIVÝ. PROTO POVAŽUJU ZA DŮLEŽITÉ, TUHLE SVOJI VLASTNOST POZNAT VE SVÉM INDIVIDUÁLNÍM PROVEDENÍ. TO, CO PÍŠU, JSEM JÁ. TO, CO CHCI PŘEDAT JE, ŽE AČKOLIV JE CITLIVOST ČASTO HODNĚ POTLAČOVANÁ, JE DŮLEŽITÉ SI JI DOVOLIT, POKUD K NÁM PATŘÍ.

Zkuste si pro sebe vytvořit jednoduché desatero. Tak, aby sedělo přímo vám.

Tady je malá ukázka:

  1. Nevyčítám si odpočinek.
  2. Odpočívám, když potřebuji.
  3. Pracuji tolik, kolik mi tělo dovolí.
  4. Přijímám pomoc od ostatních lidí.
  5. Můj rozvoj a růst jsou v souladu se mnou, netlačím na sebe.
  6. Když je mi smutno, vyhledám někoho, s kým si můžu popovídat o svých pocitech.
  7. Je normální občas cítit strach.
  8. Jakýkoli zdánlivý ,,neúspěch“ beru jako součást života.
  9. Za nic se netrestám.
  10. Mluvím, když mluvit chci.

U dalších článků napočtenou.