Když Ježíšek chodí v létě

Někdo si plní dětský sny cestováním po světě, já tentokrát výletem do Olomouce.

Proč? To se dočtete níže.

Myslela jsem si, že výlet do Ústí, o kterém jsem vám tady psala, už nic nepřekoná.

Asi se ze mě stává dobrodruh.

Je pátek, většina lidí se těší z toho, že mají před sebou dva volné dny. Já už nějaký ten pátek pátky neřeším a těším se i z toho, když jdu do práce.

Dneska ale pobaluju svých pár švestek a vyrážím na bus, pak vlak a další vlak.

Za společnosti plného kupé a krásných výhledů z okýnka překonávám asi 170 km.

Olomouc hl. nádraží a .. zmatená holka z vesnice.

Sama jsem nikdy nejela tramvají a tak volím radši chůzi podle mapy. Jak tak čučím, jestli jdu správně, přehlédnu červenou na přechodu. Chudák pán za volantem mi dal asi hodně jmen.

Olomouc je krásná. Zítra jí pořádně probrouzdám. Dnes mě ale čeká jiný program.

Lunetic!

Jsem jak malá holka, co se těší na Ježíška.

Jako náctiletý se mi to nikdy nesplnilo a teď je ideální čas!

Přiznám se, že úvod byl mega náročnej. Dlouhá cesta za mnou, neznámé město, plno lidí, předkapely a já si připadala jak ztracenej případ. Ještěže nejdu na Marka Ztracenýho, to bychom byli ztracený dva.

Hudba je lék a platí to za všech okolností.

Jakmile se rozvlní Verona, začíná se probouzet můj vnitřní plamínek. Furt si ještě trochu přemítám v hlavě, jestli pak v noci, za tmy, trefím na ubytování, ale pomalu už mě i tyhle obavy opouští. Chci si to užít!

Po předkapelách se pomalinku prodírám dopředu (když už jsem jela takový kus, odmítám stát někde v koutku).

Jde to celkem snadno s mojí konstitucí. Uf! Jsem úplně před pódiem.

Nevím, jestli někdo, kdo tohle čte, má pro mě pochopení. Ale vidět Vaška zpívat na živo je prostě pecka.

Sorry Edde a další, kvůli nikomu jinýmu bych tak daleko paty nevytáhla.

Vykřičela jsem si hlasivky na dlouho dopředu. Zatančila jsem si, jako by se nikdo nedíval.

Rozzářila jsem si tímhle zážitkem večer a mám vzpomínku, na kterou nikdy nezapomenu.

Velké díky, Lunetici!